Dcéra Bellatrix. - Znepokojivé výsledky

Harry a Tamara se na sebe vylekaně podívali.
"Jako by tam byla elektřina nebo co," nechápal lékař. "To se mi ještě nestalo. Asi je porouchaný přístroj. Nebojte se, dítě nemůže blikat."
"Jen aby doktůrku," hlesla Tamara. "Jen aby."
Harry se naklonil k Tamaře.
"Myslíš, že je to magie?"
Mlčky přikývla. "Jsou to zaklínadla."
"Myslíš, že jsou to jeho zaklínadla?" zeptal se jí šeptem.
"Doufám, že ne," šeptla a zbledla.
Jejich rozhovor přerušil lékař.
"Chcete obrázek?"
"Co?" vykřikli oba.
"Obrázek dítěte?"
"Ano," odvětil Harry.

"Tvoje matka se spletla. Asi je něco mocnější," řekl, když káčeli ulicí.
"Něco z hlubin černé magie," šeptla. "Bílá by tohle neudělala."
"Necítila jsi to?"
"Ne," zašeptala. "Až dnes. Myslím, že to, co jsem cítila...to, co mělo být pohyb děťátka...bylo nějaké zaklínadlo."
"Ale asi nebylo zlé. Neublížilo ti."
"Zatím," šeptla a opřela se o zeď. "Co se to děje? Co je to za čáry?"
"Nemohli by to být kouzla toho děťátka?" zeptal se Harry. Sám tomu nevěřil, ale chtěl ji nějak povzbudit.
"Jak by mohlo čarovat? Nemá ruce, ani nic."
"Ale krev už má a Samira je v krvi," namítl. Najednou se mu to nezdálo až tak šílené. "My oba máme v žilách velmi mocnou krev. Může to být Samira."
"Jak?" nechápala.
"Možná tak vzniká Samira. Slabými kouzly."
"To je šílené."
"Proč?" nechápal. "Kdo rozpozná, jestli je to pohyb dítěte nebo kouzla. I tvoje matka se spletla."
"Ale proč je to tak brzy?!" vykřikla.
"Protože jsme z mocných rodů, máme čistou krev. Mocnou čistou krev! Rodokmeny staré tisíc let!" řekl a podíval se jí do očí. "Je to Samira! Nejsou to kouzla tvého otce! Je to Samira a ta je neškodná."
"Ale..."
"Je to Samira!!" vykřikl. "Nemáme se čeho bát. Je v pořádku. Nejsou to kouzla tvého otce. To dítě je mocnější než on! Mocnější než ty. Mocnější než já."
Překvapeně na něj pohlédla.
"Je to spojení dvou rodů," šeptl. "Naším spojením vzniklo něco nebezpečnějšího než Voldemort. I Brumbál to řekl."
"Ty mu věříš?" nechápala. "Mohl se mýlit!"
"Ale nemýlil. Sedí to. Bál se toho spojení, protože by vzniklo něco...fantastického. Něco tak mocného...něco, co tu ještě nebylo."
"Co když..." zašeptala.
"Voldemort je jenom Zmijozel. Tak jako ty jsi jenom Zmijozel. Já jsem jenom Nebelvír, ale to děťátko je kříženec obou mocných rodů!"
"Myslela jsem, že to neuznáváš. Že nerozděluješ lidi podle původu," namítla.
"Já nikoho neodsuzuju. Jen konstatuju pravdu. Tamaro," zašeptal a pohladil ji po vlasech. "Ani Voldemort, ani nikdo by to nedokázal. Je to příliš mocné. Ty jsi příliš mocná. Vyhnala jsi ho. Já jsem ho dokázal porazit. Ty jsi ho porazila. Vážně si myslíš, že by naše dítě v tvém těle dokázal...že by mu dokázal nějak ublížit. To spojení je příliš mocné."


Harry a Tamara na seba vyľakane pozreli.
„Akoby tam bola elektrina alebo čo,“ nechápal lekár. „To sa mi ešte nestalo. Asi je chybný prístroj. Nebojte sa. Dieťa nemôže blikať.“
„Len aby doktorko,“ hlesla Tamara. „Len aby.“
Harry sa naklonil k Tamare.
„Myslíš, že je to mágia?“
Mlčky prikývla. „Sú to zaklínadlá.“
„Myslíš, že sú to jeho zaklínadlá?“ spýtal sa jej šeptom.
„Dúfam, že nie,“ šepla a zbledla.
Ich dialóg prerušil lekár.
„Chcete obrázok?“
„Čo?“ vykríkli obaja.
„No obrázok dieťaťa?“
„Áno,“ odvetil Harry.

„Tvoja mama sa mýlila. Asi je niečo mocnejšie,“ povedal keď kráčali ulicou.
„Niečo z hĺbky temnej mágie,“ šepla. „Toto by biela nespravila.“
„Necítila si to?“
„Nie,“ šepla. „Až dnes. Myslím, že to čo som cítila... to čo malo byť pohyb dieťatka... bolo nejaké zaklínadlo.“
„Ale asi nebolo zlé. Neublížilo ti.“
„Zatiaľ,“ šepla a oprala sa o múr.„Čo sa to deje? Čo sú to za čary?“
„Nemohli by to byť čary toho dieťatka?“ spýtal sa Harry. Sám tomu neveril, ale chcel jej nejako povzbudiť.
„Ako by mohlo čarovať? Však nemá ani ruky, ani nič. “
„Ale krv už má a Samira je v krvi,“ namietol. Zrazu sa mu to nezdalo až také bláznivé. „My obaja máme v žilách veľmi mocnú krv. Môže to byť Samira.“
„Ako?“ nechápala.
„Možno tak vzniká Samira. Slabými kúzlami.“
„To je bláznivé.“
„Prečo?“ nechápal. „Kto rozozná, či je to pohyb dieťatka alebo kúzla. Aj tvoja matka sa pomýlila.“
„Ale prečo je to tak skoro?!“ skríkla.
„Lebo my sme z mocných rodov, máme čistú krv. Mocnú čistú krv! Rodokmene staré tisíc rokov!“ povedal a pozrel jej do očí. „Je to Samira! Nie sú to kúzla tvojho otca! Je to Samira a tá je neškodná.“
„Ale...“
„Je to Samira!!“ skríkol. „Nemáme sa čoho báť. Je v poriadku. Nie sú to kúzla tvojho otca. To dieťa je mocnejšie ako on! Mocnejšie než ty. Mocnejšie než ja.“
Prekvapene na neho pozrela.
„Je to spojenie dvoch rodov,“ šepol. „Naším spojením vzniklo niečo nebezpečnejšie než Voldemort. Aj Dumbledore to povedal.“
„Ty mu veríš?“ nechápala. „Mohol sa mýliť!“
„Ale nemýlil. Sedí to. Bál sa toho spojenia, preto, lebo by vzniklo niečo... fantastické. Niečo také mocné... niečo čo tu ešte nebolo.“
„Čo ak...“ šepkala.
„Voldemort je iba Slizolin. Tak ako ty si iba Slizolin. Ja som iba Chrabromil ale toto dieťatko je kríženec oboch mocných rodov!“
„Myslela som si, že to neuznávaš. Že nerozdeľuješ ľudí podľa pôvodu,“ namietla.
„Ja nikoho neodsudzujem. Len konštatujem pravdu. Tamara,“ šepol a pohladil ju po vlasoch. „Ani Voldemort, ani nikto, by to nedokázal. Je to príliš mocné. Ty si príliš mocná. Vyhnala si ho. Ja som dokázal poraziť. Ty si ho porazila. Naozaj si myslíš, žeby naše dieťa v tvojom tele dokázal... žeby mu dokázal nejako ublížiť. To spojenie je príliš mocné. “